Přiznat před kamarády dojetí, smutek nebo úzkost se mezi muži často nenosí. Přesto mohou mnohé emoce prožívat stejně silně jako ženy, někdy i silněji, a potlačování citů je může vyčerpávat. Obtížněji také snášejí samotu, zvlášť když přijdou o partnerku, které se svěřovali.
„Jsem citlivka, ale hrozně nerad to přiznávám,“ říká pětačtyřicetiletý Karel. „U filmů často brečím, dojme mě i oslava narozenin. A když jsem poprvé sevřel své děti v náručí, doslova se mi podlomila kolena dojetím.“ Před kamarády ale tuhle svou stránku pečlivě tají. „Raději se schovávám za silácké řeči. Je to taková maska, kterou si dovolím sundat, jen když jsem úplně sám,“ dodává.
Podle jednoho z nejnovějších průzkumů v české populaci nemá potřebu mluvit o svých trablech 16 % mužů a 8 % žen. Ženy se často svěřují kamarádkám, příbuzným či kolegyním. Mezi muži se naopak přiznání slabosti příliš nenosí.
Pomoc odborníka na duši vyhledá jen 19 % mužů, zatímco u žen je to až třetina. Odbornou pomoc nikdy ani nezvažovalo 45 % mužů. S tím souvisí i další znepokojivý údaj: v letech 2020 až 2024 připadalo v České republice 81 % sebevražd na muže a 19 % na ženy.
Tradiční představy o tom, jak se má „správný“ muž chovat, mohou mít vliv už v dospívání. Studie sledovala 892 chlapců ve věku 13 až 18 let a zkoumala souvislost mezi těmito představami a tím, jak zacházejí se svými emocemi. Chlapci popisovali, že se snaží působit klidně, i když uvnitř prožívají silné emoce. Kontrolují si hlas i výraz obličeje a hlídají, zda ostatní poznají jejich rozrušení. Potlačování emocí označovali za vyčerpávající, přesto strach nebo smutek často skrývají z obavy z posměchu.
Muži by podle všeho své city rádi projevovali víc, brání jim v tom ale zažité stereotypy a stud. Studie sledující reakce mužů a žen při emotivních filmech zjistila, že ženy své pocity projevovaly výrazněji. V hodnocení jejich intenzity se však od mužů nelišily.
K podobným závěrům dospěla i česká studie, které se zúčastnilo 124 lidí, z toho 51 mužů. Ženy uváděly silnější prožitky při pozitivních i negativních podnětech. Při měření srdečního tepu, kožní vodivosti a aktivity obličejových svalů se však reakce mužů a žen ve většině případů významně nelišily.
V jednom bodě se ale muži od žen odlišují: podle dostupných dat snášejí hůře samotu. Po rozvodu nebo ztrátě partnerky mohou přijít také o nejbližšího člověka, kterému se svěřovali a s nímž sdíleli každodenní starosti.
Mluvit o tom, co se stalo v práci, kdo někoho naštval nebo co se podařilo, může být pro psychiku důležitější, než se běžně připouští. „Muži často nemají záchrannou síť, na kterou by se obrátili. A navíc ji neumějí budovat, protože říct nahlas, že potřebují někoho blízkého, je pro většinu mužů velmi těžké,“ vysvětluje psychoterapeutka a koučka Dagmar Pechová.
Odborníci připisují lepší snášení samoty u žen mimo jiné tomu, že se častěji svěřují svému okolí a nebojí se požádat o podporu. Muži se v takové chvíli mohou více uzavírat do sebe. Pokud si nenajdou jiné blízké a emočně otevřené vztahy, mohou na ně samota a osamělost doléhat velmi intenzivně.