Hudba může pacientům s demencí či depresemi pomáhat už dlouho. Nově se její rytmus využívá také při nácviku chůze u lidí po mrtvici nebo s Parkinsonovou chorobou. Výzkum zároveň zkoumá, jak mohou různé hudební podněty působit na mozek a tělo.
Podle neurovědce Edwarda Large, vedoucího Laboratoře hudební dynamiky na univerzitě v Connecticutu, se na účinku podílí řada různých faktorů. „V mozku a těle každého člověka vyvolávají měřitelné účinky jiné senzorické impulzy,“ říká. „U někoho to může být tempo. U jiného rytmus, u dalšího to, že slyší nějakou známou melodii.“ Lékaři proto mohou využívat různé vlastnosti hudby podle potřeb pacientů.
U lidí s demencí může vhodně zvolená hudba zlepšit náladu a oživit vzpomínky, zvlášť když je skladba spojená s konkrétními zážitky. Large připomíná, že určité rytmy by mohly najít uplatnění také při léčbě Alzheimerovy choroby. „V laboratoři byly myši s modifikací podobnou Alzheimerově nemoci vystaveny tónům pulzujícím 40krát za sekundu, a to hodinu denně po dobu jednoho týdne. Ukázalo se, že následně se výrazně zlepšila jejich prostorová a rozpoznávací paměť.“ Jde však zatím pouze o teorii.
Praktické využití už mají pomůcky určené k podpoře chůze. Speciální zařízení se senzory se vkládají do obuvi a propojují se sluchátky. Senzory sledují parametry chůze a upravují tempo hudby tak, aby pomáhala zlepšit její stabilitu.
Zařízení se nyní testují u pacientů zotavujících se z mrtvice a u lidí s Parkinsonovou chorobou. „Zdá se, že strojky dokážou o 10 až 20 procent snížit riziko pádu, to je významný milník,“ upozorňuje Large. „A to je teprve začátek! Hudba podle mě dokáže zkvalitňovat život nemocným ještě mnohem víc.“