Někteří lidé mohou vypít několik piv, připít si tvrdým alkoholem a zakončit večer koktejlem, aniž by působili opile nebo se ráno cítili vyčerpaně. Jiní pocítí účinky alkoholu už po jediné sklence. Jedním z vysvětlení jsou geny, které ovlivňují reakci mozku i rychlost odbourávání alkoholu.
Krátce po prvním doušku začíná alkohol pronikat krevním řečištěm do mozku. Rychlost, s jakou se tam dostane, je u lidí víceméně stejná. Zásadní rozdíl nastává ve chvíli, kdy na tuto cizorodou látku zareagují mozkové buňky.
Vyšší tolerance neznamená menší riziko
„Právě tehdy nastupují na scénu geny,“ vysvětluje neurovědec David Rossi. „Do procesu je zapojeno více než sto genů, přičemž jeden z nich – CHRNA3 – je podle nás hlavním regulátorem citlivosti na alkohol.“
Studie, které byly zatím prováděny na zvířatech, naznačují, že určité varianty genu CHRNA3 mohou jeho nositelům zajišťovat vyšší práh tolerance alkoholu než jiným lidem. „Samozřejmě záleží ještě na metabolismu,“ upřesňuje Rossi. „Při zpracování alkoholu vzniká acetaldehyd, který je pro řadu buněk v našem těle toxický.“
Jakmile jeho hladina stoupne na určitou úroveň, dostavují se závratě, nevolnost a zčervenání kůže. U některých lidí k tomu dochází velmi brzy po požití, protože jejich genetická výbava urychluje počáteční fázi odbourávání alkoholu.
Podle vědců platí také vztah mezi tolerancí a rizikem závislosti: lidé, kteří alkohol snášejí hůře, se podle této teze méně pravděpodobně stanou alkoholiky. „Proto bychom závislým lidem neměli přisuzovat takovou vinu. Pravděpodobně jsou na vině především jejich geny,“ dodává Rossi.
O tom, jak tělo alkohol snáší, rozhoduje několik faktorů:
- Geny. Ty hrají významnou roli. U některých etnických skupin se častěji vyskytují varianty genů, kvůli nimž lidé alkohol snášejí hůře. Patří mezi ně Japonci, Korejci, Číňané a aškenázští Židé.
- Psychika. Lidé s posttraumatickou stresovou poruchou nebo sociální úzkostí jsou k pití vnímavější.
- Sociální prostředí. Podle vědců může někdy překrýt genetické vlivy. Při každodenním pití během vysokoškolského života si člověk může toleranci postupně „vytrénovat“ a alkohol pak snáší zdánlivě lépe.
Vyšší tolerance proto není známkou odolnějšího organismu. Může pouze znamenat, že mozek a tělo reagují na alkohol jinak — a samotné zdravotní riziko tím nemizí.